Helena Karabcová

4.-21.7.2002  Švédsko, Norsko - "Putování do kraje půlnočního slunce"
Foto a text - Helena Karabcová

Tremping má zelenou...
Až budete mít pocit, že se z konzumního stylu života, který vedete, musíte nutně zbláznit, zabalte bágl, natáhněte pohorky a vyrazte na sever. Skandinávie je nejspíš poslední místo Evropy, kde je povoleno volně tábořit a to prakticky kdekoliv, včetně soukromých pozemků (dle starobylého práva Allemansrätt). Musíte přitom ale zachovávat určitá pravidla, jako vyhýbat se obdělaným pozemkům, udržovat dostatečnou vzdálenost od zahrad a obytných budov a hlavně cokoliv a kohokoliv nerušit a neničit přírodu. To je pro seveřany asi úplně nejdůležitější. Svou přírodu milují a úzkostlivě si ji chrání. Jsou na ni pyšní, nesobecky se o ni dělí a až neskutečně pamatují na všechno. Pro unavené pocestné, které uprostřed „divočiny“ zastihla nepřízeň počasí, se tak například na břehu jezera vyloupne chatka s postýlkami, naštípaným dřívím, zásobou sucharů a úžasné marmelády a o všudypřítomných kadibudkách, které nám po českých zkušenostech připadají jako svatyně, nemluvě. Seveřané, po staletí bojující s tuhými přírodními podmínkami, jednoduše fandí každému, kdo se do jejich přírody vydá. Až se s některým z nich potkáte na horském chodníčku, jediným pohledem pocítíte, že je vaší spřízněnou duší.

Kam tam...
Jestli bych měla konkrétně zmínit místa, která stojí za vidění, jistě by to byl v prvé řadě Stockholm. Když vstoupíte na švédské území, také ho nejspíš jako první „větší lákadlo“ potkáte. Je to město postavené na spoustě ostrůvků, jež spojují stovky mostů. Určitě se zajděte podívat na Stadhuset (radnice), Gamla Stan (Staré město), Kungliga Slottet (Královský palác), Vasa museet – museum monumentální lodě krále Vasy a další. Ovšem co nemůžete nenavštívit, je Skansen. Úžasné městečko poskládané ze 150 domů, domků, chatrčí a srubů reprezentujících Švédsko minulého století, oživené dílnami a obchůdky tradičních řemesel. Téměř na vše co se tu před vašima očima vyprodukuje, si můžete sáhnout, prozkoumat, ochutnat, ... Je tu k vidění i malá Zoo se zástupci severské fauny.

Vydejte se dále na sever od Stockholmu a narazíte na staré švédské město Uppsala, které je významné hlavně tím, že v místní katedrále z roku 1260 se odbývaly korunovace švédských králů. Další, hojně navštěvovanou pamětihodností je zámek Slott, universita Gustavianum a universitní knihovna Carolina, která kromě jiných cenných knih a rukopisů též uchovává bibli Kodex Argenteus, které se Švédové zmocnili za třicetileté války v Praze.

Nedaleko městečka Härnönsand, na břehu Botnického zálivu se rozprostírá národní park Skuleskogen. Největší jeho zvláštností je mohutná skalní průrva Slättdalsskrevan, široká cca 6 m, dlouhá 200 m a vysoká 40-50 m. Na 66° 33´ severní šířky překročíte magickou rovnoběžku – polární kruh. Je to nejjižnější rovnoběžka, na které 21. června, v den letního slunovratu, nezapadne během polární noci celé slunce za obzor.

Vysokohorskou severskou faunu a flóru můžete obdivovat ve švédském národním parku Abisko. Nádherným kaňonem jím protéká řeka Abiskojok, která se vlévá do jezera Torneträsk. Počíná zde svou „pouť“ slavná turistická stezka Kungslegen, která vede až k nejvyšší hoře Švédska Kebnekaise. NP Abisko leží severně od horského masivu Lapporten – brána Laponska (Lappland). Lapporten sloužila od pradávna kočovným Laponcům jako orientační bod.

Lofoten. Nádherné souostroví nacházející se zhruba na úrovni norského města Narvik. Je lemováno barevnými, převážně rybářskými domky na kůlech. Tvrdí se, že pánem bohem je zde treska, neboť treska je zdrojem obživy a hlavním obchodním artiklem. Všude na Lofotenu potkáte podivné dřevěné konstrukce s provázky, na kterých jsou tyto ryby zavěšeny a suší se. Jejich typický pronikavý zápach vás bude provázet na každém kroku. Na Lofotenu je též mnoho míst, kam lidé s oblibou jezdí pozorovat půlnoční slunce. Jeho barevné odstíny od bledě růžové, až po krvavě rudou, lze jen těžko zapomenout.

Jeden z nejkrásnějších národních parků Norska, ale prý nejhůře přístupný, je národní park Rago. Jeho krajina je tak rozmanitá a tajemně zvláštní, že vám připadá, jakoby jste se najednou ocitli kdesi v třetihorách. Rozsáhlé kamenné plotny se tu střídají s močály, všude tečou potoky a potůčky a z jezírek vytékají vodopádky. Když se vyšplháte až k jezeru Litlverivatnet, přejděte most zavěšený na lanech a pohlédněte do údolí. Spatříte nádherné meandry zelenomodré řeky, do které se řítí mohutný proud vodopádu Litlverivassfossen, dlouhý 250 m.

Dle mého názoru nejkrásnější katedrálou ve Skandinávii je gotický dóm v Trondheimu. S jeho výstavbou se začalo kolem roku 1000 a od té doby, díky dramatickým událostem, byl mnohokráte přestavován. Poslední přestavbu prodělal v 19. století a tuto podobu si uchoval dodnes. Je hrdou dominantou tohoto příjemného a uvolněného města. Když už budete v Trondheimu, sejděte dolů k řece Nidelva. Na jejích březích, jakoby na jehlách, stojí staré hanzovní domy a oba břehy spojuje historicky významný, dřevěný most Bybrua z roku 1686.

Pokud jste až dosud prohlašovali, že na trolly nevěříte, tak v Romsdalenu to nahlas rozhodně neříkejte. Nemuselo by se vám to vyplatit, protože nikde jinde se tak rychle počasí nemění, jako právě tady, kde trollové vládnou prostě vším. Nad hlubokým a předlouhým údolím se tyčí tmavé štíty, které jsou magnetem pro horolezce. Nachází se tu proslulá stěna – Stěna trolů, jedna z nejkolmějších a lezecky nejobtížnějších v Evropě. Pokud nejste zrovna horolezci, ale toužíte z ní pohlédnout dolů stejně jako oni, vydejte se po cestě klikaté jako had, po Cestě trolů, až do sedla. Tam postavte kamennou mohylku pro štěstí a jděte přes morénu a sněhová pole. To trmácení vám bude stát za to, neboť se vám naskytne obrázek doslova jako z letadla.

Co říci o Geirangerfjordu? Na neskutečně fotogenické modré hladině se odráží s přesností zrcadel strmé skalní stěny a jako bílé pentle se z nich spouštějí vodopády. Ty nejúžasnější  jsou dozajista vodopády Sedm sester a Nápadník. Traduje se o nich pověst, že nápadník se tak dlouho rozhodoval, kterou ze sester pojme za manželku, až se z toho dal na pití. Když se na tento vodopád zadíváte, bude vám tvarem připomínat láhev. Mimochodem na uzoučkých skalních terasách leží prastaré farmy, které časem osiřely. Ale v posledních letech se mladí nadšení Norové vrací k tradičnímu stylu života a znovu je obydlují.

Počátek výstavby kostelíku v Lomu je datován rokem 1270. Jako stavební materiál bylo použito loupaného borovicového dřeva, konzervovaného kouřem. I tento kostelík dostál změn zejména v 16. století, kdy půdorys získal podobu kříže. Jeho nejstarší část je v normanském stylu. Ornamenty ze středověku uvnitř kostela a nádherně zdobený střešní hřeben s kříži a dračími hlavami připomíná časy dávno minulé. Ale přes všechnu svou unikátnost nezůstal pouze obdivovanou stavbou, ale nadále slouží farním účelům.

Nedaleko od Lomu si mohutnými peřejemi razí svou cestu řeka Sjoa. Vytéká z jezera Gjende v národním parku Jotunheimen a pokračuje údolím Sjoadalen a Gubdrandsdalen, kde se dále stéká s řekou Lägen. Jestli patříte k lidem, jimž není cizí zkoušet nové adrenalinové aktivity, poblíž městečka Heidal sídlí česká vodácká základna s tradicí a dlouholetými zkušenostmi. Zapůjčí vám zde vše, co budete potřebovat, od neoprenu až po raft. Seznámí vás s pravidly chování na divoké vodě a přímo na raft dostanete odborného instruktora, který s vámi absolvuje vytipovaný úsek řeky, jež dosahuje až obtížnostního stupně č. IV.

Zastávkou v norském Oslo uděláte příjemnou tečku za skandinávským putováním. Ačkoliv se toto město oproti Stockholmu může zdát rušné a uspěchané, rozhodně tu najdete místa klidu k odpočinku i k utvoření celistvého obrazu o historicky bohaté minulosti Norska. Rozhodně k nim patří ostrov Bygdoy. Nalézá se tu muzeum Vikingských lodí, muzeum lodi Fram a muzeum Kon-tiki, spojené především se jménem Thora Heyerdahla, na kterého jsou Norové obzvláště pyšní. V centru města pak neopomeňte zámek a pevnost Akershus, královský palác Kongelige Slott s parkem a v neposlední řadě slavný Vigelandsparken. Tento park vybudoval umělec Gustav Vigeland v letech 1869–1943. Umístil do něj přes 200 kusů svých monumentálních soch, představujících převážně koloběh života. Jejich prostřednictvím se snažil o poselství lidstvu, bezesporu úspěšně.

Co na závěr?
Na závěr snad jen můžu říct, i když se za to trochu stydím, že Skandinávcům závidím. I když doma je doma, tak kdybych si mohla vybrat, kde bych chtěla žít svůj druhý život, tak by to určitě byla Skandinávie. Možná se to jednou změní, ale v mých představách je toto země snů.

Poznámka autorky:
(A už si vlastně vzpomínám, kdo v tom všem prsty má. Můj milý pan spisovatel Zdeněk Šmíd, jehož umění vtáhnout čtenáře do děje a laskavý humor si mě natolik získal, že v mé knihovně nechybí jediná jeho kniha. O Skandinávii: „Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili“, o Portě: „Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta“ a trilogie o vodě a o horách: „Proč bychom se netopili..., ...netěšili..., ...nepotili... “. Doufám, že pan Šmíd nebude jednou psát třeba o seskocích z letadla či jeskyňařině, protože zatím pro všechny aktivity, zmíněné v jeho knihách, jsem se nadchla a nejspíš mě už nepustí.)

Autorka fotila kompaktním fotoaparátem Olympus [mju:] II ZOOM 80 (objektiv: 38 - 80 mm, 1:4,5 - 8,9)

[nahoru]