Toto není cestopis, ani deník. Jsou to jen útržky z cesty do zelené země plné života. 14 dní v Irsku.

 Irish blessing
 May the road rise to meet you.
 May the wind be always at your back.
 May the sun shine warm upon your face.
 May the rain fall soft upon your fields and, until we meet again,
 May God hold you in the palm of his hand.

Když jsme se vylodili z trajektu v Rosslare na východě Irské republiky a vydali se na dvoutýdenní cestu ostrovem, připadala jsem si jako doma. Čekala jsem, že jakmile vkročíme do Irska, bude to na první pohled mystická a působivá země. Ale kromě jízdy na levé straně silnice jsem žádný rozdíl necítila. Krajina překvapivě připomínala tu naši. Až po chvíli jsem si začala všímat.. ten rozdíl byl v detailech. Tajemné nápisy v irštině na každé ceduli, kamenné zdi šněrující kopce a louky, vyšperkované vesničky a rozlehlé farmy, a hlavně ta šťavnatá zelená barva trávy..

Irsku se říká Zelený smaragd, žijí tu ovce, krávy, koně a osli, semtam potkáte i nějakého toho domorodce. Irové jsou veselí, zrzaví, kulatí a mají rádi černý humor. Koncentrují se většinou v barech, restauracích a irish pubech, kde hlučně popíjejí černý Guiness, pravou irskou živou vodu neboli whiskey a taky cider - zkvašený mošt, který rychle stoupá do hlavy. Na počasí si Irové nestěžují, i když se mění každou hodinu, je mírné a dovolí růst na ostrově i palmám. "Zítra má být pěkně," řekl místní farmář, "ale tady člověk nikdy neví..".

Snáší se na nás drobný deštík, ale Dubliňanům to, zdá se, vůbec nevadí. Ještě mockrát takhle zmokneme, v uličkách měst, na zelených stráních plných vřesovců nebo cestou do kamenitých hor. Nikdo ale neuvěří, jak krásně v Irsku je, když se oblaka na vrcholu hory roztrhají, vítr rozfouká mlhu, slunce pálí do očí a v hloubce se rozprostírá nekonečné údolí a modře modrý oceán.

Áth Cliath (Dublin), hlavní město Irské republiky, tepe životem, ale to pravé Irsko leží jinde, na západě. Tam v Clonmacnoise na řece Shannon tiše svědčí klášter o své historii, tam v Connemaře, pohoří v národním parku, stoupáš a klesáš kamenitými kopci, tam v Doolinu, malé přímořské vesničce, jsou slyšet veselé balady o smutných příbězích, tam v Galwayi zachytíš irštinu, tam u Tralee se tyčí nad Atlantikem hrdé Mohérské útesy, tam za Dinglem, nezápadnějším místě Evropy, jsou kopce protkány kamennými zídkami, tam na Mt. Brandonu, druhé nejvyšší hoře Irska, prohání bača své stádo a ovce hledí na špičce skal do dálky..

Nastěhovaní v kempu, za těch 14 dní si stavění a boření stanu nacvičíme k dokonalosti, noc ještě daleko, jdeme úzkou silničkou mezi farmami. Toho živelného grošáka v jedné z ohrad si chci prohlédnout zblízka. Kobylka si nás všimne a trochu váhavě, obloukem podléhá své zvědavosti a pomalu se přiblíží. Za zády nás zdraví usměvavá paní, "Good evening, chcete k ní? Ráda se předvádí, moje dcera ji miluje." Hladím nesměle koňskou hlavu, má tak jemnou srst, a dívá se na mě velkýma hnědýma očima.

Mystika dýchá v Irsku z každého kusu kamene, který leží u cesty. Dřív mi keltské kříže přišly lehce kýčovité, ačkoli mě podvědomě přitahovaly. Tady jsou reálné a všudypřítomné. Deset i tisíc let staré, tradiční ornamenty, propletence a znaky. Kamenné zdi a kostelíky, zbytky středověkých klášterů, dolmeny, menhiry.. Kámen jako symbol, nositel písma, víry a hrdosti. Kousek Irska jsem si vzala.. kameny z hor, které jsem tam zdolala, a z oceánu, který jsem ochutnala.. Pletenec, uzel, ten nejpoužívanější ornament, který přinesli Keltové, nosím na krku.

Autobusem zní The Dubliners, irské hospodské písně, nohy mě bolí, hledám nejlepší polohu.. "Will you come, will you, will you, will you come to the bower.." Už se těším, až si zapískám na irskou píšťalku, která teď ještě čeká na svou šanci v batohu a loučí se svou rodnou zemí. Vjíždíme na trajekt a vlny nás nesou blíž k domovu.

Hranice. Koukneš se na mě, jsme doma.. Pozoruju českou krajinu za oknem autobusu, to je zvláštní, jako bych nikam neodjela.. Najednou mi to dojde, na polích a loukách je podivně prázdno, mrtvo. Žádná stáda krav, žádné ovce rozeseté po kopcích.. A tak se ponořím do vzpomínek na věčně živou zem. Irsko.