Měl by to být asi romantický zápisek, protože to vidím jako další (no vlastně první) významný krok v našem vztahu.. Houby. Prostě a pragmaticky, máme konečně najitý a od října pronajatý byteček, kde budeme bydlet jen my dva a cukrovat jako dvě hrdličky. Sice se na mě můj mužský podíval značně udiveně, zmateně a pak téměř až shovívavě No tak si hraj, broučku, když jsem se jala kresliti plánek bytu a nadšeně vymýšlela, kolik místa na jaký krám tam budeme mít, ale stejnak vím, že má taky radost. Jsem zvědavá, jak se já, odkojená domkem se zahradou, zabydlím v panelákovém bytě. Jsem zvědavá, jak se já, roztahující se dodnes sama ve dva plus jedna, sžiju s cizím (milovaným) člověkem na stejné (ovšem děleno dvěma lidmi) ploše. Taky jsem zvědavá, jaké naše dosud dřímající a neobjevené vlastnosti vyplavou na povrch a jak budeme schopni dělat kompromisy nebo tolerovat svoje podivné zvyky. Jsem i zvědavá, jak moc mi budou chybět rodiče, od kterých se chci odtrhnout a kteří můj odchod chápou jako můj rozmar, jako hloupost, že odcházím kvůli chlapovi a na jeho rozkaz.. ne, je mi to líto, mami a tati, ale to já jsem chtěla odejít, on se ke mně jen přidal. Dnes mám pocit, že máma nic nepochopila a táta pochopil všechno. Můj odchod nesou těžce, ale statečně, stejně jako já. A pak jsem taky zvědavá, jak budeme vycházet s paní domácí, která bydlí hned za zdí našeho nového hnízdečka. Ještě je před námi spousta zařizování, papírování a stěhování, ale i přes všechny strázně se na to těším. Bude to dobrodrůžo!