|
řekl mi nedávno naprosto cizí chlap, když jsem v půl desáté večer ostrým krokem vyčerpaná letěla domů z práce, abych už byla v klidu a bezpečí našeho nového domova. Vyděsil mě. Nejen proto, že to bylo za tmy a vypadajíc nevábně mi to řekl nečekaně až příliš zblízka do obličeje. Měl pravdu. Ocitáme se lapeni v minutách a vteřinách, které nám unikají. Nestíháme a ženeme se.
We're trying for something
That's already found us.
(Jim Morrison, An American Prayer)
A dnes, prchla jsem z teplého pelíšku, z náruče svého milého, do studeného nedělního rána.. abych si mohla odškrtnout další odkroucený den v práci. Má to smysl?
Pro mě ne.
|
