Vyjíždíme unavenou Karlovarskou do zšedlé tmy.. S menším zpožděním opouštíme konečně na pár dní Prahu a hustou mlhou sotva vidíme koncovky aut před námi. "Jsme vůbec už na dálnici?" směje se Ondra, když přejíždí do vedlejšího pruhu. Koukám do tmavé noci za okýnkem a autem zní ironická Alanis..

Be a good girl
You've gotta try a little harder
That simply wasn't good enough
To make us proud

Javorná.. Přijíždíme k chalupě a doufáme, že už tam Karel zatopil. Ale chalupa je tmavá a nikde nikdo, nebe je poseté milióny hvězd. A najednou se bliží auto, je to Radek s posádkou.. "Jé, ahój, my jsme teď přijeli, on tu ještě Karel není, nemáme klíče.." A tak se smějeme a zdravíme. Vtom znovu světla a přijíždí další osadníci. Tentokrát je to Víťa a spol. "Nazdár, my jsme přijeli před dvěma minutama, to je dobrá náhoda.." Už je z nás pěkný veselý hlouček. Neuběhne ani pár minut, když před chalupou zastavuje Karel. Všichni burácejí smíchem. "No není to úžasný, jak jsme sehraný? Čtyři auta se tu nezávisle na sobě sjely během pěti minut.. To je úplně magický," pronese Míra. Odbíjí desátá..

Rozmrzáme a chalupa začíná být příjemně vyhřátá. V kuchyni ustává hemžení a každý hledá místečko kolem stolu. Tady je ten středobod světa, tady se řeší životní trable, radosti i naprosté blbosti. Dnes se čepuje Skalák, uzobáváme ze skromných zásob a bavíme se Víťovým pásovým oparem. "Tak kdy bude svatba?" zazní tenhle víkend mockrát. Víťa už si dělá seznam nesezdaných párů a organizuje všem datum i místo obřadu na několik let dopředu, ještě než se pořádně zkalí. A schválně kdo zvládne vyjmenovat všech pět stupňů stolice, včetně štěbetačky a vodnýše?

Sportovci pinkají nohejbálek a výletníci berou draka. Stoupáme na Lysinu a rozvážně zkoumáme směr a sílu větru. Ale jo, to půjde, drak se vesele tetelí pár metrů nad zemí, občas mrskne ocasem ve slabém poryvu, jakoby se chtěl utrhnout, výš, ještě výš, dotknout se modré oblohy. Červené bobulky hlohu létají vzduchem a smějící se otevřené pusy se je snaží zachytit. Výpravu končíme směstnaní ve starém bunkru, kde ze stropu visí černí motýli a u vchodu trčí samoúčelný trychtýř pro potřebné. "Ivánku, kamaráde.. o co jim jako jde?" Ve ztemnělém pokoji sledujeme vzrušenou diskusi o nové publikaci nazvané Bible, pouštíme si zakouřený Kouř, vzdycháme nad letním výstupem zimní krajinou, cestou se stavujeme v Ekvádoru, abychom pak do noci z plna hrdla pěli "Dunaj, Dunaj, Dunaj, Dunaj, aj to širé more.."

Be a good boy
Push a little farther now
That wasn't fast enough
To make us happy
We'll love you just the way you are
If you're perfect

Necháváme za sebou víkend i poloprázdnou chalupu. A zase mlha.. Tentokrát je ale bílá jako mlíko. Občas se mi zdá, že existuje jen ten malý kousek silnice, po které jedeme, a zbytek zeměkoule je vymazaný ze světa. Holé stromy, smutná stavení a vysoké sloupy vystupují z té šedi jako duchové, jen na chvíli, a hned zase mizí do té prázdnoty. Mám oči přilepené na sklo, snažím se rozpoznat každý keř a patník.. V autě hraje rádio, ale venku, venku je ticho, odehrává se tam tiché podzimní divadlo. Pořád čekám, že najednou z té mlhy vyjedeme do jiného světa a octneme se v jiném století.. Až do chvíle, kdy se objeví cedule Praha.. Jsme doma.