Někdy je fajn ležet v noci na tvrdý podlaze a koukat do tmy.. trochu srdceryvný, uslzený, občas člověk neví kudy kam, ale vyburcuje to aspoň tu poslední špetku studu, na co si to vlastně stěžuje, protože ve svý podstatě je šťastnej.. Život je složitej, možná tak složitej, jak si ho uděláš.. já si ho dělám.. Něco se začalo míjet, možná brzo vybuchne Vesmír, a ano, musím začít u sebe, abysme se zase mohli potkávat.. Svýho muže miluju, i v tý nejtěžší chvíli to tak je, ačkoli tyhle teatrálnosti nemá rád..

Moje milá Nelinko,

tenhle dopis ti píšu ještě v porodnici. Chci pro tebe zaznamenat, jak probíhaly první dny tvého života a jak jsme je tu spolu prožívaly.

Rozhodla jsem se napsat ti tenhle dopis, zatímco čekám, až mi tě přivezou na kojení a ty ležíš s kojeneckou žloutenkou nahatá jen v plenkách a s páskou přes oči ve skleněném boxu pod modrou lampou daleko ode mě.. A já si v duchu představuju tvůj malý obličejík, který znám teprv pár dní, zoufale myslím na to, jak ti asi samotné je. Nejvíc si totiž všeho začneme vážit ve chvíli, kdy to od nás odtrhnou..

Tenhle dopis budeš nejspíš číst až v dospělosti, až se sama budeš chtít stát maminkou, proto se nebudu bát popisovat vše realisticky, tak jak se to opravdu stalo. A i když je porod náročný a bolestivý až k nevydržení, uteče to a zbyde jen vzpomínka, ale hlavně to nejkrásnější, kvůli čemu ženy tohle podstupují.. miminko.

Chci, abys věděla, že přes všechny chyby, kterých se rodiče na svých dětech nevědomě dopouštějí, milují je z celého srdce a bezvýhradně od momentu početí. Tak by to aspoň mělo být, a já to tak cítím!

Tvoje máma

A jak to všechno bylo? »
(porod.. jen pro otrlé)