Kolikátý už je to pokus? Myslím, že sedmý. Říkala jsem si, že když to už nevyjde tentokrát, objednám se na vyšetření. Zkusila jsem taky měřit bazální teplotu, ale nevím, jestli ta metoda byla správná. Každopádně jsem už předem nevěřila, že by to mohlo vyjít, když už půl roku stále nic. Premenstruační syndrom jako každý měsíc nastoupil neochvějně pár dní před očekávanou menstruací. Ještě do 28.dne to vypadalo, že to každou chvíli dostanu, ale pak to přešlo a menses nikde. Přičítala jsem to momentálnímu nachlazení a ujišťovala se, že to jistě přijde hned další den. Ale pak už jsem začala tušit, že se asi něco děje.. Bylo mi fajn, jen jsem najednou měla bolavá citlivá prsa a taky jsem byla hodně unavená, spala jsem i po obědě. Test jsem stále odsouvala, až desátý den zpoždění jsem si řekla, že už to nemá cenu protahovat..

A byly tam.. okamžitě naskočily dvě výrazné čárky. Ačkoli jsem plánovala, že to mužovi naservíruju nějak romanticky, nakonec jsem to nevydržela a hned mu test ukázala. Přitiskl si mě a byl šťastný. Tak druhé miminko se k nám konečně odhodlalo. I když je to ještě jen malá tečka, už je jasné, jaké bude mít pohlaví, jakou genetickou výbavu, jak bude vypadat. Ale my se to dozvíme až za devět měsíců. Jen pevně doufám a věřím, že vydrží!

Bojím se. Možná ještě víc, než v prvním těhotenství. Jsem na začátku a jestli to vyjde, je přede mnou ještě dlouhá cesta. Sleduju každé píchnutí, každé dloubnutí v břiše a modlím se, aby to nic neznamenalo. Dnes jsem měla trochu špinavý hlenový výtok. Snad to bude v pořádku.

Zatím mi bylo špatně jen jeden den, hned v pátek poté, co jsem si udělala ten test. Ale stačilo se trochu najíst a bylo mi zase dobře. Co mě ale znepokojilo, bylo opakující se drobné špinění. Jen obden a málo, přesto bych radši, kdyby se neobjevovalo. Nejvíc mě to vyděsilo v sobotu na Javorné, kde jsme ten den vyběhli tři kopce a já už byla večer dost utahaná. Od té doby se to ale celkem zklidnilo.

Dnes jsem se objednala k doktoru Šimkovi. Sestra podle data poslední menstruace tvrdila, že jsem asi v pátém týdnu a že teď ještě na ultrazvuku nic vidět nebude. Takže můžu přijít a oni mi jen dají na to špinění Utrogestan. No uvidíme, jestli už něco doktor zjistí. Každopádně mi sestra doporučila žádný sex, klid a nezvedat nic těžkého.. sex momentálně neděláme a klid a nezvedat těžké věci, když mám malou Nelinku, jde jen opravdu těžko..

(6+2 tt podle PM) Včera mě vyděsilo nejdřív silné špinění a pak následné krvácení. Byly jsme s Nelinkou dopoledne na cvičení a zřejmě jsem to tam přehnala s pohybem. Krvácení bylo prudké a rychlé, ale takhle silně trvalo jen asi půl hodinky, pak se to zmírnilo. Byla jsem celkem zoufalá a předpokládala, že je všemu konec. Hned jsem volala MUDr. Šimkovi a sestra mě objednala ještě na stejný den odpoledne. Doktor zhodnotil, že krvácení už není nijak závažné, navíc na ultrazvuku bylo jasně vidět, že plůdek je v pořádku v gestačním váčku a bije mu srdíčko. Jen mimo váček v děloze se nachází velká krevní sraženina (hematom), která nejspíš z dělohy odchází. Dal mi na krvácení Ascorutin (2x2 tab. denně jen po dobu krvácení) a Utrogestan (při krvácení polykat a po krvácení zavádět vaginálně). Ujistil mě, že to není zdaleka ztraceno a mám být v naprostém klidu, žádné náročné domácí práce ani nákupy. Ležet nemusím, jen se hodně šetřit. Samozřejmě to, že by mohlo dojít i k potratu, není ještě úplně vyloučeno.

Doma po návratu jsem si hned vzala oba léky. Krvácení už se hodně zmírnilo a přes noc vymizelo, takže ráno už jsem si Ascorutin nedala. Musela jsem oznámit těhotenství našim, aby mi ochotněji pomohli aspoň v nejbližších dnech s Nelinkou. Chtěli jsme si to nechat jako překvapení na Vánoce, ale nedá se nic dělat. Teď zbývá jen doufat, že miminko je silné a vydrží.

Špinění naštěstí ustoupilo, ale stále musím dodržovat nenáročný režim. Hodně mi pomáhá můj zlatý muž. Občas je mi ráno špatně, spíš mě tlačí žaludek a musím si lehnout, ale hlavně se co nejdřív najíst. To trochu komplikuje nechutenství a hlavně citlivost na pachy, stejně jako při prvním těhotenství. Jsem hodně unavená, často si musím po obědě zdřímnout. Začíná mi vadit, že nemůžu pořádně nic dělat.. chybí mi větší pohyb. Ale musím vydržet minimálně do příští kontroly. Mrzí mě, že musím odmítat srazy a akce se svými přáteli, ale nemůžu jim ještě říct pravý důvod.

(7+4 tt podle PM) Celý týden byl v pohodě, jen občas mi bylo po ránu špatně. Hodně jsem se šetřila, po obědě polehávala, nic náročného. Ale včera od rána jsem zase měla špinění (takový ten tmavý hnědý hnus). Navíc mi bylo zle a měla jsem nízký tlak. Večer si teď nebudu pár dní brát Dopegyt (na vysoký tlak beru ráno a večer), tak snad to pak bude po ránu lepší. Dnes už je špinění slabounké, skoro žádné a taky se cítím líp. Zítra kontrola u doktora.

(7+5) Dnes proběhla kontrola u gynekologa. Doufala jsem, že mě uklidní, ale rozsáhlý hematom je v děloze stále. Ačkoli miminku se daří dobře, pořád je v ohrožení, takže i nadále trvá doporučení klidového nenáročného režimu.

Miminko už má 1,48 mm, na obrázku vypadá jako myška, ale tak Nelinka vypadala taky. Dostala jsem těhotenskou průkazku a s doktorem jsme naplánovali nejbližší kontrolu a screening. Mluvil taky o případné amniocentéze vzhledem k mému věku, ale já jsem to spíš zamítla a on souhlasil v případě, že bude první screening v pořádku. Do porodnice se teď registruje až ve 14. týdnu těhotenství (oproti 12.tt před dvěma lety), takže mám ještě do ledna čas. Termín porodu je předpokládán na 28. června 2011.

Z mého návratu do práce od prosince moc nadšený nebyl, prý s touhle situací to není úplně dobré. Jenže co mám dělat? Když do práce nepůjdu, budu do nástupu na další mateřskou bez peněz, a když nastoupím a hned předložím v práci neschopenku, taky nebudou dvakrát rádi. Další kontrola je na začátku prosince, těsně před mým plánovaným nástupem do práce, takže to zatím nechávám. Pracovala bych jen 15 hodin týdně a myslím, že po dohodě bych tam ani nemusela jezdit a pracovala z domova.

Sestra mě ještě zvážila (74,4 kg) a změřila mi tlak. Bylo jasné, že mi zas vyletí, u doktorů vždycky (160/80 - horní vysoký, dolní dobrý). Doporučila mi měřit se doma pravidelně. Příště přinést moč a budou i odběry k 1.trimestrálnímu screeningu.

Na jednu stranu jsem šťastná, že jsem zase viděla mimiko a že je v pořádku, na druhou stranu jsem opět upadla do skepse, jak to dopadne. A dnes jsem navíc šíleně unavená.

(9+5) Už skoro 14 dní neustále špiním. Ze začátku víc, teď už míň, ale zatím stále. Doktor to sice říkal, ale začíná to být psychicky náročný, protože stále nevím, na čem jsme. Ale musíme doufat a v pátek už zas budeme vědět na další kontrole víc.

Domácí měření tlaku je překvapivě v průměru kolem 119/78, což je na mě docela nízký tlak. Únava na mě padá každý den. Taky se mi zdá, že mě přepadají občas návaly strachu (že se stane něco mým blízkým) a poslední dobou nezvládám adekvátně reagovat na Nelčiny vzdorovité nálady (nechci se oblíkat, nechci přebalit pokakanou plínku, nechci jíst, nechci si čistit zuby..).

Dnes napadlo půl metru sněhu.

(10+2) Miminko už má skoro 5 cm. Bylo roztomilé vidět na ultrazvuku malou podkovičku z nožiček. Doktor naštěstí už žádné zbytky hematomu v děloze neviděl. Váha kupodivu nižší než minule 73,2 kg, ale tlak opět stejný 160/80 (jsem prostě nervák :)). Ještě screeningové odběry a doporučení šetřit se.

(12+4) V pátek jsem byla na další kontrole. Celých 14 dní od posledního vyšetření bylo bez špinění, jen jednorázově jsem zašpinila minulou neděli. Doktor usoudil, že už je to v pořádku a že mám jen dobrat Utrogestan, který mi doma zbyl. Sestra mi změřila tlak ještě před vyšetřením, takže byl o něco nižší (140/85) než posledně, každopádně doma mám tlak spíš nízký. Při měření mi najednou sestra začala vykládat, že výsledky posledních mých krevních odběrů vykazují vysoké protilátky proti plodu. Sice mě ona i doktor uklidňovali, že by to nemělo nic dělat a že se to jen musí sledovat (tedy pravidelné odběry krve), ale i tak mě to zase docela sebralo. Myslela jsem, že už máme vystaráno.

Protilátky se vytvářejí v případě, že matka má jiné Rh krve než plod. Já mám Rh pozitivní, takže miminko bude asi Rh negativní. To by mohlo vést k jeho anémii a komplikacím kolem porodu. Musí se to sledovat a pokud by byl problém, řešilo by se to až transfúzí krve do pupečníku. Co si o tom čtu, není moc uklidňující.. Ale musím doufat, že všechno bude v pořádku.

Screening v 1.trimestru dopadl dobře. Podle laboratorního vyšetření je riziko postižení asi 1:4350, což je hodně velká šance, že bude miminko zdravé. I na ultrazvuku bylo vše, jak má být. Doktor mi ukazoval všechny prstíčky, byla krásně vidět lebka, nosní kůstka i čelisti. Malý otok u míchy značí, že je vše v normě. Doktor prohlížel i žaludek, ledviny, játra, slezinu. Bylo to opět krásné vidět miminko, občas nadskočilo a prohnulo se, asi jak do něj doktor šťouchal :) Je už velké kolem 7cm a vypadá, že má dlouhé nohy. Po vyšetření mě opět poslali na odběry, s tím se budu muset smířit. Váha tentokrát 74,1 kg, to je zatím zhruba pořád stejně.

Ačkoli už začínám 4.měsíc, pořád mi je ještě občas špatně, hlavně po ránu, když se včas nenajím. Ale často se mi teď taky stává, že se mi jakoby zvedne žaludek, hlavně když jdeme ven, tak ten mrazivý vzduch, nebo když mám nafouklé břicho. Ale zdá se mi, že už se to celkově vytrácí, už mi ani ty pachy tolik nevadí.

S Nelinkou jsme dnes fotili péefko s bříškem. Docela ji to bavilo, když měla jako poslouchat s uchem na mém bříšku a ukazovat, že tam je miminko. Ze začátku to vypadalo, že ji miminko v bříšku moc nezajímá, ale postupem času už se zdá, že se těší.

Je to asi ještě brzo, ale přesto jsem přesvědčená, že občas už cítím nějaké pohyby. Jsou to spíš takové vlny, jako by se tam miminko převalovalo.

(13+6) Dobrala jsem Utrogestan a snad už žádné příhody nebudou. Vitamíny jsem upgradovala na Calibrum mami od druhého trimestru. Zatím stále nevím nic ohledně kontrolních testů na protilátky, protože před Vánoci ještě nebyly výsledky. Dozvím se to až po Novém roce, takže lehká nervozita stále trvá.

Shodou náhod je těhotná i švagrová Jitka, která čeká miminko těsně po nás, navíc měla první trimestr také podobné zdravotní potíže a stejně jako mě jí vyšly v krvi pozitivní protilátky. Prý ale tenhle test může být dost chybový, no já moc nevěřím, že bychom měli takové štěstí, ale snad to zvládneme. Včera ráno jsem jednou jedinkrát od začátku těhotenství zvracela, ale bylo to myslím opět tím, že jsem nebyla najedená. Jinak totiž už začínám mít normální chuť k jídlu a pomyšlení na jídlo mi už nevadí.

Včera jsme jeli zaregistrovat se do porodnice v Motole, jenže nás převezli, protože mezi svátky registraci zrušili. Takže znova po Novém roce..

(14+5) Volala jsem znovu na výsledky protilátek, konečně už je sestra dr. Šimka měla. Protilátky se sice v krvi potvrdily, ale naštěstí zatím v nízké hladině, která miminku neškodí. I dál se to bude muset sledovat.

Dnes jsme taky znovu vyrazili do porodnice na registraci. Už tam stála fronta budoucích maminek, ale šlo to celkem rychle, takže máme potvrzeno, že budeme rodit opět v Motole.

Nelinka si poslední dobou stále víc všímá bříška. Pořád mi do něj píchá prstíčkem a říká, že je tam to miminko, a dokonce mu pořád dává pusinky. Tak aby jí to vydrželo :)

(16+1) Tak dnes konečně cítím pořádné pohyby miminka.. zatím jen takové ťukání, ale předtím to byly jen tlaky nebo převalování, které taky mohly být třeba jen pohyby střevní :) Ale tohle už je opravdu regulérní ťuk, ťuk!

(16+2) Kontrola u doktora. Od rána mi nebylo dobře, takže jsem byla ráda, že vyšetření proběhlo rychle, ačkoli jsem si ultrazvuk užívala. Miminko už je krásně velké, ručičky mělo před sebou, jako by hrálo na píšťalku (možná na nás dělalo dlouhý nos :)). Váha v ordinaci ukázala 75,8 kg, což je zatím přírůstek necelé dvě kila (podle tabulky je to přesný průměr). Doktor mi dal žádanku na screening ve 20. týdnu do Gennetu a pak ještě nezbytné kontrolní odběry na protilátky. Docela ráda jsem zas byla doma. Naši jsou vždycky nadšení z obrázku, který přinesu z ultrazvuku a pokaždé je překvapí, že ten tvoreček opravdu vypadá jako miminko. Za jejich let ultrazvuk nebyl, takže je to pro ně zvláštnost.

(20+1) Těhotenství se přehouplo do druhé poloviny. Od poslední kontroly skoro před měsícem se nic podstatného nestalo. Podle kontrolního odběru jsou protilátky zatím stále na nízké úrovni, která miminku neškodí.

Mimi kope čím dál víc, už koplo i mého muže. Pupík už mi pěkně narostl, jako bych byla aspoň o měsíc napřed. Trochu se mi objevily problémy s močením, běhám každou chvíli a přitom jen učůrnu. Ale jiné problémy nemám, tak snad je to jen polohou miminka. Občas se mi ozve bolení v zádech, ale jinak se cítím docela dobře.

Minulý týden jsme celá rodinka absolvovali zubní vyšetření a příští týden mě čeká druhý velký ultrazvuk, tentokrát v Gennetu. Můj muž půjde se mnou, bude to akorát na Valentýna, tak doufám, že všechno bude v pořádku a třeba se už dozvíme pohlaví miminka.

Před týdnem nás vyděsila zpráva od švagrové, že ji odvezla záchranka do Podolí. Prý se jí objevily stejné problémy jako v prvním těhotenství.. nízko posazená placenta a snad i trochu odchlípnutá. Nechali si ji tam tentokrát jen dva dny a nařídili klidový režim. Tak snad to bude zase dobré. Instiktivně teď na sebe dávám víc pozor, připomínám si svoje problémy v prvním trimestru, ale když se člověk cítí dobře, tak to svádí dělat všechno jako obvykle.

(20+5) S mým mužem jsme absolvovali valentýnské ultrazvukové vyšetření. Paní primářka v Gennetu miminko v bříšku důkladně prohlédla od hlavy až k patě.. mozek, obličej (dokonce nám ukázala i jeho obě nosní dírky :)), všechny orgány, končetiny a srdce (musela jsem chvíli ležet na boku, aby se mimi správně natočilo a paní primářka lépe viděla).. nakonec všechno by mělo být v pořádku. A také už víme, jakého pohlaví miminko bude. Dohodli jsme se ale s mužem, že to nikomu předem neřekneme, že to bude překvapení. Proto ani sem to nepíšu.

(23+0) Tak si opět užíváme perné chvilky, kdy nevíme, co bude.. Před dvěma dny večer jsem najednou začala špinit a objevilo se i pár kapek krve. Odpoledne předtím jsem byla na odstraňování zubního kamene ze zubů a dásní, což samo o sobě je dost nepříjemné, dásně jsem měla krvavé i večer, takže i z toho jsem byla vystresovaná, ale těžko říct, jestli tohle mohlo nějak přispět. Možná jsem se poslední dny moc namáhala, nevím. Každopádně špinění pokračovalo i včera ráno, tak jsem volala svému gynekologovi, co s tím (kontrolu jsem u něj měla až dnes). Jenže doktor měl jako naschvál dovolenou, tak mi sestra doporučila, ať jedu do Motola.

V Motole jsem se nahlásila v poradně a po nějakém čekání (jako obvykle) mě vyšetřil doc. Binder (přednosta porodnické kliniky). Nebyl zrovna dvakrát sdílný, jen poznamenal, že by mohlo jít o oddělování placenty a že se mu zdá, že se zkracuje děložní hrdlo, to by mohlo znamenat hrozící předčasný porod. Poslal mě tedy na ultrazvuk, kde opět po delším čekání doktorka konstatovala, že placenta je v pořádku a náznak dilatace tam je. Zpět u doc. Bindera jsem se dozvěděla akorát to, že "to není tedy tak vážné" a poslal mě domů s doporučením klidového režimu a užíváním magnézia 4x2 tablety denně. Byla jsem ráda, že si mě tam nenechali, ale klidná jsem stejně moc nebyla. Když jsme viděli v poradně ty maminky s obříma břichama, shodli jsme se s mužem, že už jsme opravdu zapomněli, jak ještě to bříško hodně vyroste.

Dnes ráno už špinění přestalo. Na kontrole u dr. Šimka mi sestra navážila 78,7 kg, naměřila tlak 130/80 a zkontrolovala moč. Dr. Šimek se vyptal na podrobnosti vyšetření v Motole a když jsem mu řekla, že mi tam k tomu moc neřekli, souhlasil, že doc. Binder je opravdu nemluvný, ale zase tomu dobře rozumí. Vysvětlil mi tedy sám, jak se věc má. Hrdlo děložní se mi opravdu zkrátilo (je 26mm) a je na hranici (hranice je 25mm), kdy může hrozit předčasný porod. U rodiček, které v prvním těhotenství rodili v termínu, což jsem já, k předčasnému porodu dochází jen v pěti procentech u druhého těhotenství, ale nikde není psáno, že zrovna Černý Petr nepadne na mě. Každopádně mě dr. Šimek uklidňoval, že to není "žádné drama" a mám být v klidu, jinak by si mě v Motole nechali. K magnéziu mi přidal ještě zavádění Utrogestanu. Tahle kombinace by měla dělohu zrelaxovat, uvolnit, aby nedocházelo k dalšímu zkracování hrdla. Napsal mi neschopenku a kontrolu mám za 14 dní. Ultrazvuk ani jiné vyšetření tentokrát nedělal, když mě vyšetřovali den předtím v Motole.

Sestra mě poslala ještě na tradiční odběr protilátek, kde jsem pro změnu měla smůlu na sestru-nemehlo, která mi odebrala krev a pak povídá: "Ježiš, promiňte, já jsem to vzala do špatné zkumavky, na protilátky je nově jiná." Takže mi vzala krev ještě i z druhé ruky.. A nakonec jsem se ještě šla objednat na cukrovkový test, který tentokrát bude přímo v budově polikliniky, takže nemusím do Vojenské nemocnice, jako při prvním těhotenství. Tam mi zase stará sestra tvrdila, že mě nejspíš zná z jeslí na Arabské, ale já tam chodila až do školky, do jeslí ne. :)

Doma teď opět jen posedávám, polehávám, Nelinku obstarávají prarodiče nebo můj zlatý muž. Je pravda, že od pondělka je něco v bříšku trochu jinak, už v pondělí před špiněním jsem říkala, že se tam miminko nějak nepříjemně otáčí a tlačí, a ještě stále mám v podbřišku takový nepříjemný tlak nebo lehkou křeč. Tak doufejme, že to brzy přejde a miminko tam ještě nějaký ten měsíc vydrží..

(25+1) Už se nám to přehouplo do posledního trimestru. Zdá se, že termín je ještě daleko, ale tři měsíce utečou, že se ani nenadějem..

Užila jsem si v úterý testy na těhotenskou cukrovku. Při prvním těhotenství to byla celkem pohoda, ale tentokrát nic moc. Oproti loňsku se ta veselice konala v naší poliklinice Cordeus Na Dlouhém lánu v laboratoři OmniLab. Přišla jsem tam dost nevyspalá, kvůli nočnímu přebalování Nelinčina průjmu. Nejdřív první odběr na lačno. Vypít kelímek glukózy nebylo až tak strašné, jak jsem si pamatovala. První hodinku jsem si četla na chodbě a ještě to šlo. Po hodině vzorek moči a druhý odběr.. ze stejné ruky i stejného vpichu, takže mě pak ruka už pěkně bolela. Na chodbě se mi ale po chvíli začalo dělat zle. Nevyspalá a hladová, tak co se divit. Museli si mě v laboratoři položit na kanape :) Sestřičky zrovna neměli do čeho píchnout (doslova :)), takže buď pletly svetr nebo mě krmily historkami ze zdrávky (jak se učily odebírat krev, zavádět kanylu a podobná výživná témata..). Po další hodině přišlo vysvobození, ještě jeden vzorek moči, poslední odběr a mohla jsem se najíst a odejít na vzduch. Výsledky se dozvím v pátek u svého doktora.

Jinak klidový režim vypadá tak, že Nelinka je často u dědy a babí a já se snažím odpočívat. Ale stejně většinou celý den buď vařím nebo něco poklízím, jdu s nima na krátkou procházku a tak podobně. Zatím to nechci přehánět, ačkoli se cítím celkem dobře, až co řekne v pátek doktor. Každopádně břicho roste a už se mi i hůř chodí.. Mimčo provádí svoje cvičení, někdy až dost nepříjemně, kopání, protahování, dloubání, škytání..

(25+2) Dnešní kontrola u mého gynekologa dopadla dobře. Vyšetření děložního hrdla ukázalo od minule zlepšení, prodloužilo se na 3,6mm. Doktor mi jen upravil dávkování magnézia na 3x2 tab/denně, Utrogestan zůstává. Neschopenka a klidový režim stále trvá. Jinak na ultrazvuku prohlédl také miminko, má už 800g, trochu se pozastavil nad velikostí ledvinových pánviček, jsou rozšířené, není to sice nic vážného, ale je to ke sledování. Potvrdil mi taky pohlaví miminka :) Jinak je všechno v pořádku jak s miminkem, tak s testy na cukrovku a i protilátky jsou stále v nízké hladině. Tlak mi opět vylítl po vaginálním vyšetření na 150/70 (to se dalo čekat) a váha navážila 79 kg, takže zhruba 5 kilo jsem už za ten půlrok nabrala.

(28+3) Ten čas tak letí.. sice mi to ještě přijde za dlouho, na druhou stranu už jsme s miminkem načali osmý měsíc těhotenství. V pondělí před pěti dny mě večer a v noci opět překvapilo drobné špinění. Už jsem si říkala, že je všechno v pohodě a najednou tohle. Je možné, že to bylo po náročné a teplé neděli na chatičce, těžko říct. Naštěstí to do rána odeznělo. Naordinovala jsem si pro jistotu dva dny naprostého klidu, ale teď už zase funguju téměř normálně. Jen cítím, že když se pustím do nějaké domácí práce, mám hranici, kdy mě začne břicho tlačit a zadýchávám se. Naši, hlavně babi, mi s Nelinkou pomáhají, ale je jasné, že někdy to zmáhá i je. Kopání miminka nabírá na intenzitě, někdy až nepříjemně, že se mi otřásá celé břicho nebo dloubne nožičkou opravdu bolestivě. Kupodivu rychle jsme se s mužem shodli na jménech, takže máme vybráno :) a v tomhle směru jsem klidná, kdyby to náhodou přišlo dřív.

(29+1) Těhotenství s batoletem v nejhorší fázi období vzdoru je občas opravdu k zbláznění. Dvoudenní peklo, kdy Nelinka měla jeden hysterák za druhým, jsem v podstatě probrečela, jak neschopná jsem matka.. A je zvláštní, jak další den mávnutím kouzelného proutku dokáže být batole roztomilé a chápající a maminka obtížné situace zvládající.. :)

(29+2) Dnes jsem strávila "příjemné" dopoledne obíháním doktorů. Nejdříve standardní kontrola u mého gynekologa.. Podle vyšetření se stav čípku hodně zlepšil, takže mi doktor dokonce ubral hořčík na 2x2 tablety denně a Utrogestan mám už jen dobrat. Na ultrazvuku jsme prohlíželi hlavně orgány, takže fotku žádnou novou nemám. Nový problém vyvstal už posledně a teď se začíná potvrzovat. Jedna miminkovo ledvina je v pořádku, u druhé je víc rozšířená ledvinová pánvička, než by měla být.. momentálně 9 mm (do 1 cm je to tolerovatelné), takže se to i dál musí sledovat. Neřekl mi konkrétně, co by to mohlo znamenat do budoucna, prostě s tou ledvinou může být problém (možná reflux, nevím). To je další důvod vedle tlaku a potíží s děložním hrdlem, proč mě prý bude chtít asi předat rizikové poradně dřív než obvykle. Zatím mě ale objednal ještě k sobě za 14 dní. Znova se ptal, kolik plánujeme dětí.. třetí těhotenství by prý bylo jako dráždění hada bosou nohou.. :((

Jinak miminko už má 1500g a daří se mu dobře. Ohledně protilátek jsem v průkazce našla výsledky z posledních odběrů: "U pacientky prokazujeme pouze nespecifickou reaktivitu se všemi krvinkami panelu v enzymatickém testu NAT negativní. Klinicky významné antierytrocytární protilátky neprokazujeme."

Sestřička mě ještě zvážila (79,6 kg.. to je zvláštní, přibírám docela málo) a tlak naměřila (prý úplně krásný) 135/80. Poslala mě na odběry kvůli krevnímu obrazu a na vyšetření praktickým lékařem a EKG. Naštěstí u praktičky to bylo nebývale rychlé. Nejdřív mi vypsala žádanku a odeslala na EKG, resp. internu, kterou u nás provádí prof. Rath (ano, otec onoho politika Ratha :)). Je to už takový milý ale nahluchlý stařík. Chvíli jsem čekala, přede mnou ještě nějaká paní se synem a vypadalo to na dlouho. Když prof. Rath vyšel ven a zmerčil, že mám břicho, hned se ujistil, že jsem gravidní a vzal mě přednostně.. prý gravidní mají vždy naprostou přednost a všichni ostatní musí počkat. Jó, kdyby to tak bylo všude :) Zatímco mi přisával baňky, zapřádal rozverný hovor o těhotenství, ale na svoje otázky v podstatě nečekal odpověď, hned si sám odpovídal :) Našel mi akorát na EKG zkrácený P-Q interval, což může způsobovat bušení srdce, ale uklidnil mě, že to teď nijak nevadí. Pak zase zpátky k praktičce (která si dala mezi tím asi několik cigárek, jak to v ordinaci smrdělo kouřem). Ta mi znovu (!) změřila tlak (120/70.. krása!), poslechla si mě stetoskopem a vyexpedovala se zapsanou zprávou. Zabité dopoledne, ale aspoň to mám všechno z krku. A moje těhotenská průkazka začíná být lékařskýma zprávama a výsledkama ultrazvuků, laboratoří a dalších možných vyšetření pěkně naditá.

(31+2) Tak jsem opět na svých osmi tabletách hořčíku denně. Dnešní kontrola u gynekologa ukázala, že se znovu něco děje. Prý se otvírám, takže mi doktor hořčík zase přidal a doporučil přísnější klidový režim. Podle jeho názoru nejspíš do termínu nedonosím, ale pokud to bude jen o 14 dní dřív, tak se nic neděje. Musím se snažit ještě minimálně 4-6 týdnů přežít.. Na druhou stranu kontrola ledvinné pánvičky miminka dopadla dobře, zatím se rozšíření nezhoršuje. Na zácpu a potíže s hemoroidy mi doktor doporučil užívat Lactulosu (a také čípky Preparation H, které už ale používám). Poslední dobou jsem začala mít taky potíže se zadýcháváním a nepříjemné výkyvy nálad do úplných depresivních propadů. Ono tomu přidávají i Nelinčiny vzdorovité až hysterické záchvaty, to pak mám pocit, že to nezvládám.. Snad je to jen nevyváženou hladinou hormonů a po porodu se to upraví. Navíc mi nedělají dobře teplotní skoky a měnící se počasí. Dneska mi bylo vysloveně mizerně a sestra mi taky změřila tlak 140/80. Za posledních 14 dní jsem přibrala půl kila, mám 80,1 kg. Nabralo to ale vlastně jen miminko, protože má teď už 2 kila. Blíží se mi nástup na mateřskou, takže si předtím musím ještě vyřídit papírování v práci. K doktorovi zase za tři týdny.. ale už naposled.

(34+1) Mateřská.. Včerejším dnem jsem nastoupila druhou mateřskou dovolenou. Stále nechápu, že ještě měsíc a půl zbývá do termínu. Upřímně řečeno, vydržím ještě 14 dní a pak už se děj vůle miminkova, protože začíná být těhotenství pěkně nepříjemné.. v noci se moc nevyspím, převalování z boku na bok znamená vzbudit se desekrát za noc, o několikerém courání na záchod ani nemluvím a ráno jsem pak rozlámaná a bolavá. Poměrně bolestivé je i kopání miminka. Přijde mi, že takhle ani Nela nekopala. Občas dokonce vyjeknu bolestí a často musím chvíli v klidu počkat, až se v břiše mimčo převalí, než se vůbec pohnu dál. Nevím, jestli za to může to množství hořčíku (400mg denně), které uvolňuje dělohu, možná je kvůli tomu citlivější..

Vyzvedla jsem si u dr. Šimka papír o ukončení neschopnosti a žádost o mateřskou dovolenou, které jsem dnes předala v práci. Peníze za neschopenku i mateřskou posílá sociálka (což se od minulé mateřské změnilo), takže zaměstnavatel jim pošle všechny podklady a sociálka to pak vypočte. Za neschopenku jsem ještě od sociálky peníze nedostala, tak jsem teda zvědavá, kdy je pošlou. Až se miminko narodí, musím poslat firemní účetní sken rodného listu a pak až na konci mateřské vyplnit formulář žádosti o rodičovskou. Do té doby mám všechno vyřízeno. V práci jsem ještě odevzdala mobil a kartu, rozloučila se s nejbližšími kolegy a šéfy.. Tak zase za tři roky.. :) Uvidím, jestli půjde vrátit se do práce dřív, to ale záleží, jak všechno budu zvládat..

(34+5) V pátek jsem byla na kontrole s ledvinami u svého doktora prof. Merty. Podle laboratorních výsledků našli v močových cestách infekci, takže mi po chvíli váhání předepsal na týden antibiotika Nitrofurantoin. Prý by mi v porodnici stejně na to něco dali. V této fázi těhotenství by to už nemělo miminku uškodit. Stejně tak i vyšší dávky hořčíku, které zatím pořád beru, by neměly vadit.

K tomu všemu jsem ještě chytla od Nelinky nachlazení, takže dnes jsem pěkně na hromadě. Zítra už bude poslední kontrola u mého gynekologa..

(34+6) Poslední kontrola u mého gynekologa. "Tak už se vám to blíží, že? Hodně se vám to blíží.." Jsem ráda, jen se ještě zbavit toho nachlazení. Doktorovi jsem předala zprávu od prof. Merty ohledně infekce v moči. Udělal mi vaginální stěry a upozornil mě, že nejspíš mi před porodem dají znovu antibiotika, i kdyby výsledek stěrů byl negativní, pro jistotu, aby se miminko infekcí při porodu nenakazilo. Nález hrdla děložního je stejný jako před třemi týdny, takže mi doktor znovu zopakoval, že rodit budu s velkou pravděpodobností dřív než v termínu. Hořčík mi upravil na 3x2 tablety denně a za týden ho mám vysadit úplně. Tak uvidíme, co se pak začne dít :) Zítra si už zavolám do poradny a objednám se na první kontrolu v porodnici. Podle ultrazvuku je miminko už velké 2700g a jinak vše v pořádku. Doktor jen poznamenal, že má pořádnou hlavu, tak se trochu děsím, jak to půjde u porodu.. K dnešku vážím 81,4 kg a tlak obvyklých 140/80. Pak už mi jen doktor i sestra mi popřáli hodně štěstí a zdraví, uvidíme se znovu až po šestinedělí..

(35+5) Vyzvedla jsem si u gynekologa výsledky vaginálního vyšetření.. streptokok jako v moči byl naštěstí negativní, ale zase se objevila jiná infekce, takže jsem vyfasovala další krabičku, tentokrát vag. globule na osm dní. To je pořád něco, chjo.. :(

(36+0) Začínám poslední desátý těhotenský měsíc. Dnes taky definitivně vysazuju hořčík.. Miminko se za posledních 14 dní dvakrát přesunulo v bříšku tak, že mělo nohy nezvykle vlevo, což byla ale oproti bolestivě dloubajícím nohám v pravém boku docela úleva. Od bráchy jsme si opět vypůjčili vaničky na koupání, takže už máme výbavu komplet.

(36+6) První poradna v Motole.. Kupodivu čekárna byla téměř prázdná, takže to šlo celkem rychle. V sesterně mi zkontrolovaly moč (v pořádku), zvážily (83,2 kg - i s botami, ale zdá se mi to za 14 dní moc velký přírůstek, takže jim asi váha váží jinak než u mého gynekologa. Doma jsem se pak vážila a měla jsem 82,0 kg), a nakonec změřily tlak (130/80). Na základě toho sestry usoudily, že mě pošlou do normální poradny a ne do rizikové. Takže po chvíli čekání mě přijala MUDr. Pleváková. Dost mladá doktorka (sotva bych řekla, že stará jako já), zdálo se mi, že i trochu zmatená, než se zorientovala ve všech mých papírech a nemocech. Dle vyšetření se zatím nic nepřipravuje (hrdlo 1 cm dlouhé), škoda, už jsem se těšila, že to bude třeba už brzy, nakonec si to ještě odnosím až do termínu.. Doktorka nenašla v mých papírech výsledek vyšetření na streptokoka, ačkoli sestra dr. Šimka mi tehdy do telefonu řekla, že streptokok je negativní, ale papír na to nemám. Takže dr. Pleváková konstatovala, že mne budou brát jako pozitivní a před porodem mi dají tak jako tak antibiotika, aby se miminko nenakazilo. Pak doktorka ještě přenosným přístrojem poslechla srdíčko miminka a poslala mě domů. Další kontrola opět za týden. Takže tentokrát žádný ultrazvuk ani žádný dvacetiminutový monitor, jak jsem předpokládala.

Poslední dva dny je mi docela bídně. Mám nějaké slabé motolice, nejspíš od páteře, protože už mě dost berou záda a obří břicho neudrží. Taky po ránu se musím co nejdřív najíst, jinak je mi dost zle. Cítím se nemocně, jakoby mě někdo praštil po hlavě a vůbec už nevydržím něco delší dobu dělat. Je to vyčerpávající a mám toho už docela po krk :(

(37+6) Vypečená poradna.. Do Motola na devátou a zpátky doma v půl jedný.. Tři hodiny jsem čekala na tříminutové vyšetření.. :( Jinak je ale všechno v pořádku a nic nového se neděje. Celý minulý týden mi bylo líp, než za posledního půl roku. Žádné obtíže a celkem jsem mohla dělat všechno, co mi břicho a kondice dovolily. Jen se občas psychicky připravuju na to, co mě čeká.. Přece jen, když už člověk ví, co porod obnáší, tak se moc netěší.. Někdy mě to až děsí a přepadne mě úzkost, ale miminko z bříška ven musí, ať už jakkoli, to je jasné :)

V Motole na poradně mi sestry změřily tlak (135/80), zkontrolovaly moč (ok), zvážily (83,5 kg, takže přírůstek cca 300g za týden, ale byla jsem víc oblečená. Každopádně zatím celkový nárůst váhy je kolem 9 kilo) a řekly, že mám počkat v čekárně. A tak čekám, čekám a doktorka volá další a další maminky.. Když už to byly dvě hodiny a nic, moje máma (která mě do Motola vozí, protože má ZTP, takže nemusíme platit za parkoviště) se šla optat sestry, jestli na mě nezapomněly.. Sestra to zkontrolovala a že máme počkat. A tak čekáme další hodinu a když už braly i těhulky, co přišly dlouho po mně, to už jsem se šla zeptat osobně.. prý už jsem na řadě, a že tam berou přednostně maminky po císařském řezu, takže se to tím protáhlo. Hm, proč berou maminky po císaři v prenatální poradně a ne v gynekologické ambulanci, to fakt nechápu. Každopádně po třech hodinách čekání jsem se konečně dostala do ordinace, opět k MUDr. Plevákové, jako posledně. Přeptala se na obtíže, pohyby, otoky a krvácení (za poslední týden vše ok), kontrakce (zatím žádné), takže prý mě nebude tentokrát vaginálně vyšetřovat. Poslechla si jen srdíčko miminka a napsala zprávu. Příští týden půjdu už taky na monitor (dvacetiminutové CTG), tak doufám, že nebude v poradně tak narváno jako dneska.. Každopádně od zítřka za 14 dní mám termín a zdá se, že se ho možná navzdory skeptickému dr. Šimkovi dočkám..