Život se skládá z neustálých period, cyklů a kruhů, které se jednou za čas uzavřou, dokonají a spojí.. Aby mohly začít nové.

Před nedávnem jsem u svého milého na stole uviděla knížku. Když jsem před mnoha lety měla velké problémy sama se sebou, dostala jsem se se svým trápením k jednomu skvělému doktorovi v motolské nemocnici, který na našich terapeutických sezeních povídal cosi tenkrát pro mě zmateného o lidské duši, která obsahuje tři osoby Rodiče, Dospělého a Dítě a ty ovlivňují naše jednání a často i celý život. Tehdy jsem tomu všemu sice moc nerozuměla a ani jsem si nepamatovala jméno autora nebo název knížky, ale to, co mi ten psycholog říkal, pomohlo, a pro mě začala nová etapa života. Teď se ta knížka ke mně vrátila, aby mi naznačila, že je opět čas postoupit do dalšího levelu.

Thomas A. Harris, Já jsem OK, ty jsi OK. Transakční analýza, která mění vědomí a chování lidí, kteří nikdy nepoznali pocit, že jsou OK.

Nečekala jsem, jak rychle se můj postoj "Nejsem OK a vy všichni ostatní jste OK" začne měnit. Nejsem ještě OK, ale budu. Jen ten pocit, že svůj postoj můžu změnit, je osvobozující a plný vzrušení. Moje následující zápisky jsou citacemi či upravenými úryvky z knihy - myšlenky, které si chci zapamatovat.

Mozek nahrává veškeré zážitky a podněty, které vědomě vnímáme, a je schopen tyto nahrávky kdykoli znovu přehrát. Zároveň nahrává i pocity, které jsme při zážitcích a podnětech cítili, jsou spolu neodlučitelně spojeny a v současnosti mohou být přehrány se stejnou intenzitou.

Transakce znamená podnět a reakci na něj. Transakční analýza zkoumá stav: "Já něco udělám a ty nějak reaguješ". Zjišťuje, která část jedince (Rodič-Dospělý-Dítě) reaguje, a "Proč se chováme, jak se chováme".

V každém jedinci existují tři stavy Rodič, Dospělý a Dítě.

Rodič představuje sbírku v mozku zaznamenaných nezpochybnitelných a vložených vnějších událostí vnímaných člověkem v jeho raném dětství (zhruba od narození do 5 let). Človíček si nahrával vše, co viděl a slyšel, bez možnosti pochopit souvislosti. V Rodiči jsou nahrány všechny domněnky, pravidla a zákony, které dítě slyšelo od rodičů a vidělo v jejich životě a chování. Nahrávky, bez ohledu na to, zda jsou dobré nebo špatné, jsou nahrávány jako pravda a jedná se o trvalý záznam.

Dítě obsahuje nahrávky vnitřních událostí jedince - reakce na to, co vidí a slyší. Většinu reakcí tvoří pocity. Človíček ale zatím nechápe souvislosti a často tak vznikají mylné negativní pocity a reakce. V človíčku vznikne závěr, že "není OK", protože je malý, bezbranný a hloupý, zatímco dospělí "jsou OK", protože jsou velcí a človíček je na nich závislý. K tomuto závěru dojde každé dítě a často v něm tento pocit přetrvá až do dospělosti. Pokud člověka ovládají emoce (zvítězí zloba či úzkost nad rozumem), ovládá člověka Dítě. Dítě ale obsahuje také pozitivní nahrávky - tvořivost, zvědavost, touhu prožívat, dotýkat se, cítit. Dítě se nahrává současně s Rodičem.

Dospělý se začíná projevovat už od 10 měsíců života. Desetiměsíční dítě zjišťuje, že je schopno provést něco vědomě podle své původní myšlenky (může častěji plakat a vyžadovat pomoc, začně se pohybovat, zkoumat hračky atd.). Informace v Dospělém se shromažďují jako výsledek schopnosti dítěte samo zjišťovat, jaký je v životě rozdíl mezi "naučenou představou" o životě v Rodiči a "pocitovou představou" o životě v Dítěti. Dospělý se vyvíjí jako "myšlenková představa" o životě, založená na sběru informací a jejich zpracování. Dospělý se zabývá převáděním podnětů na informace, jejich zpracováním a řazením na základě předchozích zkušeností. Tím se liší od Rodiče, který imituje soudce a hledá způsoby jak posílit soubor převzatých standard, a od Dítěte, které má sklon reagovat střemhlavě na základě nelogického uvažování a špatně tříděného nebo útržkovitého vnímání. Prostřednictvím Dospělého může človíček začít rozlišovat život, jakému ho učili a jaký mu ukazovali (Rodič), a život, jak ho cítil, jaký si ho přál nebo si vymyslel (Dítě), a život, o kterém se sám dozvěděl.

Jednou z důležitých funkcí Dospělého je prověřovat data v Rodiči, aby poznal, zda jsou pravdivá a ještě použitelná, a podle toho je přijmout, nebo odmítnout. Stejně tak prověřuje zároveň i Dítě, zda pocity v něm uložené jsou použitelné v současnosti. Dospělý dále zajišťuje, aby emoce byly přiměřené (aktualizuje Dítě, aby určil, jaké pocity může volně vyjádřit). Mezi další funkce Dospělého patří odhad pravděpodobnosti. Neprozkoumané alternativy připravují půdu mnoha transakčním chybám. Když je Dospělý trénován a používán, je ve střehu před možností potíží, může prostřednictvím odhadu pravděpodobnosti předpokládat střet s problémem a rozhodnout se pro jejich řešení, pokud se objeví.

Not OK pocity přetrvávají, ale pokud pochopíme jak a proč původní situace v dětství not OK pocit vyvolala, zbavíme se neustálého přehrávání tohoto pocitu v současnosti. Nemůžeme záznam smazat, ale můžeme se rozhodnout, že ho vypneme.

V případě narušení Dospělého (např. při stresu) mohou zcela nevhodně převládnout emoce, člověk se může znovu cítit jako malé, bezmocné a závislé dítě. "Proč nezůstaneš v Dospělém?", "Jaká byla původní transakce?" - Dospělý by měl zanalyzovat shodné rysy mezi současnými signály, které jsou původem úzkosti, a původní transakcí, při které člověk úzkost zažil.

Čtyři životní postoje:
Nejsem OK - jsi OK
Nejsem OK - nejsi OK
Jsem OK - nejsi OK
Jsem OK - jsi OK

Nejsem OK - jsi OK zaujímá každý jedinec v raném dětství (viz. výše) a může přetrvat i do dospělosti.

Prvotním zdrojem pocitu Jsem OK je hlazení. Pokud dostáváme dostatek hlazení, cítíme se OK, i zdroj hlazení (v dětství matka) je OK, protože nám poskytuje OK pocit.

Nejsem OK - nejsi OK vzniká absencí hlazení, jedincův Dospělý se přestává vyvíjet, z jedince se může stát až patologicky uzavřený člověk.

K postoji Jsem OK - nejsi OK dochází v případě týrání dítěte rodiči. Pak je dítě OK, když je samo a ostatní ho nechají na pokoji. Brutální rodič působí bolest - není OK. Tento postoj způsobuje, že v dospělosti se člověk jako jediný cítí OK, OK je i vše co dělá, i pokud je to špatné.

Jsem OK - jsi OK vzniká vědomě (narozdíl od prvních tří). Ačkoli v člověku přetrvává prvotní postoj Nejsem OK - jsi OK, člověk se rozhodne, že to změní. První tři postoje jsou založeny na pocitech, poslední postoj je založen na myšlence, víře a odvaze k činům.

Rozhodování (a problémy s ním). "Vždycky se rozhodnu špatně." "Neustále dělám to samé." Mozek-Počítač dané osoby je zaplaven nedokončenými záležitostmi nebo odloženými rozhodnutími. Při každém rozhodnutí zpracovává počítač data tří druhů (z Rodiče, z Dítěte a z Dospělého), kdo odpoví na podnět? Pomocí procesu identifikace a oddělení těchto tří zdrojů informací (R-D-D) začínáme vnášet pořádek do chaosu pocitů a nerozhodnosti. Jakmile dojde k oddělení, Dospělý může určit, které informace mají váhu. Ptáme se Rodiče, např.: Proč moji rodiče věřili právě tomuhle? Udělal by můj názor, chování rodině hanbu? Je pravda to, čemu věří? atd. Ptáme se Dítěte, např.: Proč se cítím tak ohrožený? Existuje nějaká reálná hrozba? Je dnes můj strach na místě?

Nefungující Dospělý (kontaminovaný Rodičem) má strach rozhodnout se jinak (předsudky).

Sokrates: "Život nepodrobený zkoumání nemá cenu žít."

Svoboda změny vychází z poznání Rodiče a Dítěte a z toho, jak se jejich informace promítají do dnešních transakcí.

Další funkce Dospělého - odhad pravděpodobnosti. Lidé mají často potíže s rozhodováním, protože se musí rozhodnout dříve, než mají všechny informace pohromadě.

Dítě uvnitř nás se dožaduje jistoty. Dospělý může přijmout fakt, že není možné vždy jistoty dosáhnout.

Transakce se skládá z podnětu jedné osoby a reakcí druhé. Účelem analýzy je zjistit, která část člověka (R-D-D) je původcem kterého podnětu a reakce.

Pokud podnět a reakce tvoří na diagramu R-D-D rovnoběžné linie (hovoří Rodič k Rodiči, Dospělý s Dospělým, ale i Rodič k Dítěti a Dítě k Rodiči, atd.), je transakce doplňková a může pokračovat do nekonečna (osoby si notují). Pokud se podnět a reakce na R-D-D kříží (křížová transakce), komunikace zaniká. Např. manžel se zeptá na úrovni Dospělého, Kde mám knoflíčky? Manželka rozladěná odpoví z pozice Rodiče směrem k manželovu Dítěti, že si je nikdy nedává na své místo!

Člověk, jehož Dítě se neustále aktivuje, se nemůže účastnit transakcí, které se zabývají realitou, protože je nucen k neustálým návratům k minulosti. Neumí přijmout poklonu nebo lichotku, protože je přesvědčeno, že si ji nezaslouží. Hledá v ní nějaký háček. Neustále se zabývá svým postojem, pro který se rozhodl v raném dětství. Člověk, u kterého pokaždé zvítězí Dítě, ve skutečnosti říká: Podívej, Nejsem OK. Člověk, u kterého pokaždé zvítězí Rodič, doopravdy říká: Podívej se na sebe, nejsi OK.

Dospělý má na výběr, jak doplňkově zareaguje na podnět, aby ochránil jak vztah, tak i jednotlivé osoby. Když někdo zaklepe na vchodové dveře mého života, kdo mu půjde otevřít? Rodič, Dospělý nebo Dítě?

Je důležité znát vlastní Dítě a být vnímavý ke svým pocitům (Tohle je moje Dítě a není OK) - to pomůže nezaměňovat pocity za činy. Stejně tak u Rodiče zkoumám data Je to pravda? Funguje to?... = "Třídění sebe sama".

Stanovení základních hodnot. Při těžších transakcích pak nebude Dospělý zatěžován základním rozhodováním. Při transakci si položí otázku "Co je důležité?"

Dávání má v sobě více radosti než dostávání. Není to kvůli tomu, že se člověk o něco připravuje, ale protože akt darování vyjadřuje mou životnost (jsem OK).

Budování silného Dospělého:
1. Naučte se rozeznávat vlastní Dítě, jeho slabá místa, obavy, základní způsoby, jak vyjadřuje své pocity.
2. Naučte se rozeznávat svého Rodiče, jeho výtky, příkazy, stálé postoje a základní způsoby, jak vyjadřuje své výčitky, příkazy a postoje.
3. Buďte citliví k Dítěti v ostatních lidech, mluvte s ním, ochraňujte ho a berte v úvahu jeho potřebu tvořivého vyjádření stejně jako náklad pocitu Nejsem OK, který s sebou vláčí.
4. Když je třeba, počítejte do deseti, abyste dali Dospělému čas na zpracování informací, které přicházejí do počítače, aby rozpoznal realitu Rodiče od reality Dítěte.
5. Když jste na pochybách, sežeňte si co nejvíce informací. Pokud ani to nepomůže, nechte to plavat, nikdo na vás nemůže útočit za to, co jste neřekli.
6. Vypracujte si systém hodnot. Nemůžete činit rozhodnutí bez etického rámce.

Předsudky (Rodič) nebo sebeklam (Dítě) - v člověku dominuje Rodič (nebo Dítě) v části Dospělého i přes uvedení logických argumentů. Jeho postoj se může zdát nelogický, ale strnulost představuje zároveň pocit bezpečí.

Vyloučení - zablokované Dítě - člověk jedná pod vlivem Rodiče, neumí si hrát, neprojevuje vůbec city, workoholik... Ze zkušenosti zjistil, že pokaždé, když nechal své Dítě volně se projevit, nastaly potíže. Malý človíček plnil úkoly, dělal přesně to, co mu bylo řečeno, naprosto se přizpůsobovalo přísným příkazům, to se jevilo jako jediná správná cesta - totální přizpůsobení Rodiči a zablokování Dětských impulsů.

Zablokování Rodiče - člověk jedná pod vlivem Dítěte, člověk bez svědomí, brutální rodiče v něm vytvořili postoj Já jsem OK - všichni ostatní nejsou OK. Malé dítě dochází ke správnému závěru, že jeho rodiče Nejsou OK. Nejsou OK natolik, že je potomek naprosto vyloučí, a tím i to dobré zaznamenané v Rodiči.

Vyloučený Dospělý - člověk se zablokovaným Dospělým je psychotický. Jeho Dospělý nefunguje, a proto ztrácí kontakt s realitou. Jeho Rodič a Dítě se projevují přímo, často jako neuspořádaná směsice archaických dat, jako smíšené přehrávání raných zážitků, které nyní nedávají smysl, protože nedávaly smysl ani v době, kdy byly zaznamenány.

Periodické zablokování v maniodepresivní osobnosti - střídají se mu euforické a depresivní nálady, v manické fázi jeho Rodič Dítěti tleská, v depresivní fázi se jeho Rodič na Dítěti vybíjí. V raném dětství získal člověk rozporuplné nahrávky plné nesrovnalostí a protiřečení. Matka či otec ho v jednu chvíli chválí, laská a hladí (může být alkoholik a zrovna si přihne, má dobrou náladu), v zápětí ho bezdůvodně trestá (kocovina, dítě je na obtíž). Nálada maniodepresivního člověka je stejně nepředvídatelná, jako byla tehdy, protože trestající a chválící rodiče byli nepředvídatelní.

Neustálá nuda - člověk, jehož nahrávky v Dítěti a Rodiči jsou tak nudné, že postrádá suroviny pro barvitou osobnost. Člověk má neurčitou depresi. Jeho rodiče mohli být hloupí, němí, bez vlastního názoru, pro nic ho nenadchli, neodměňovali ani netrestali. Človíček také mohl být na začátku života velmi zvědavý, ale dostával neustále matoucí odpovědi, které se později ukázaly jako nepravdivé, proto se nakonec přestal ptát a zajímat se o okolí. Jeho počítač se uzavřel před mnohými oblastmi, protože získané odpovědi ho uváděly v ještě větší zmatek.

Zdraví = emancipovaný Dospělý, který stále bdí nad každou transakcí. Znamená to, že při každé transakci bere Dospělý informace z Rodiče, Dítěte, z reality a přichází s rozhodnutím co dělat. Malé dítě s množstvím zážitků, zkoumání světa, upřímných a přátelských rozhovorů s neuspěchanými rodiči bude mít v Rodiči mnohem větší soubor informací a v Dítěti mnohem větší zásobu pocitů než dítě, které přehnaně ochraňovali a izolovali. Človíček brzy vyzkouší způsoby překonávání postoje Nejsem OK, posiluje svého Dospělého a je povzbuzován k dalšímu zkoumání.

Prostřednictvím chápání vlastního R-D-D můžeme nejen začít chápat, co je v Rodiči a v Dítěti, ale také co tam není. Shazování viny na povahu nepomůže změnit chyby.

Průměrná porce času pro jednoho člověka na zemi je přibližně 70 let. To je jediné, co víme. Je náš problém, co uděláme s naším přídělem. Co udělat s celým životem, je pro člověka stresující, mnohem bezprostřednější ale je co uděláme s menšími časovými bloky: Jak strávím příští hodinu, co budu dělat přístí den, týden? Čím víc je čas rozčleněn, tím měnší problém pro nás představuje. Plánování nebo strukturalizování času je cíl mnoha lidí. Když toho nejsou schopni sami, ohlížejí se po ostatních. Hlad po strukturalizaci času je výsledkem hladu po uznání, který vyrostl z původního hladu po hlazení.

6 typů zkušeností, které v sobě zahrnují všechny transakce:
úniky, obřady, činnosti, zábavy, hry a důvěrné vztahy.

Hry představují způsob využívání času pro lidi, kteří už nemohou snést hladovění po hlazení nebo úniky, ale zároveň jim jejich postoj Nejsem OK znemožňuje důvěrné vztahy. Hraní her má často za účel dosáhnout skrytých cílů.

Důvěrné vztahy neobsahují žádné prvky her, protože jejich cíle nejsou skryté. Důvěrný vztah je založen na tom, že oba účastníci přijmou postoj Jsem OK - jsi OK. Dávání a vzájemné sdílení patří mezi spontánní projevy radosti.

Úniky, obřady, činnosti a zábavy nemusí být nutně destruktivní, pokud se nestanou převládající formou strukturování času.

Manželství je nejsložitější ze všech lidských vztahů. Ve velmi málo svazcích mohou vzniknout tak extrémní emoce. Když přestaneme brát v úvahu obrovský náklad archaických dat, která si přinášejí oba partneři do manželství prostřednictvím svého Rodiče a Dítěte, je naprosto nezbytné, aby každý partner měl emancipovaného Dospělého, který by udržoval manželství v chodu.

Vztahy obvykle ničí absolutistická prohlášení typu Jsem prostě takový a nesnaž se mě změnit.

Každý člověk se ke mně přiblíží jen prostřednictvím mého chování. Každý partner musí být ochoten uznat podíl na obtížích v manželství.

Láska není tupé zírání na druhého, ale společný pohled stejným směrem. Rodič a Dítě v každém partnerovi mohou vést k velkým rozdílům, ale pouze prostřednictvím Dospělého je možné tyto rozdíly vyrovnat.

Když se rodičům nelíbí, co dělají jejich děti, nejsou to jenom děti, kdo se musí změnit.

Děti se učí napodobováním. Nejúčinnějším způsobem, jak si malé dítě může vyvinout Dospělého se silnou sebekontrolou, je možnost pozorovat rodiče, kteří se snaží potlačit zlostný výbuch svého Dítěte a reagovat na situaci na úrovni Dospělého.

Škola představuje konkurenční prostředí, kde Dítěti neustále někdo hrozí a kde je na počátku velmi málo možností, jak získat třeba i pouhý náznak úspěchu, který by minimalizoval onen pocit Nejsem OK. První roky ve škole mohou představovat počátky neustále se objevujících testovacích transakcí, které, jak dítě cítí, pouze podtrhují jeho postoj Nejsem OK, jenž je spojen s pocity marnosti a zoufalství. Nalehavým aspektem dané situace je fakt, že celý život probíhá v konkurenčním prostředí. Začíná životem v rodině, pokračuje ve škole a v dospělém životě ve společnosti. Pocity a techniky, kterými se člověk vypořádává s postojem Nejsem OK a které si vyvinul v rodinném prostředí a ve škole, mohou přetrvávat do dospělosti a upírat mu úspěchy a spokojenost, založenou na pocitu opravdové svobody při volbě životní cesty.

Preadolescenti jsou v tomto období zvláště citliví na způsob života, který vedou jejich rodiče. Nestačí být dobrým rodičem, je třeba být také dobrým člověkem, který má široké a tvořivé pole zájmů. Potíž spočívá v tom, že v prostředí velmi mnoha rodin se otec a matka cítí odpovědni, zda vychovávají dítě správně. Myslí si, že jediným důvodem proč dobře vykonávat svou funkci je dobrý výsledek v podobě dítěte. Pokud je jedinou věcí, na kterou se má potomek těšit v dospělosti, starost o spratka (jako je i on), proč by se snažil? Tady by se rodiče neměli ptát: Jaký jsem rodič? ale Jakého člověka ve mně vidí moje dítě? Chci, aby byl šťastný. Je u nás doma pohoda? Chci, aby byl tvořivý. Nadchnou mě nové věci? Chci, aby se něco naučil. Kolik knih jsem přečetl za poslední měsíc, rok? Chci, aby měl přátele. Jsem já sám přátelský?Chci, aby měl ideály. Mám já sám nějaké? Jsou pro mě tak důležité, že se odrážejí i v mém chování? Řekl jsem mu někdy, v co věřím? Chci, aby byl empatický. Dotýkají se mě potřeby lidí, kteří nepatří do rodiny? Lidé nepřitahují tím, co by chtěli, ale tím, jací jsou. Lidé rovněž nemají děti, které chtějí, ale jejich děti jsou výsledkem toho, jací jsou rodiče.

Aristoteles: Co je vyjádřeno, je vnímáno. Když může člověk vyjádřit slovy, proč dělá to, co dělá, a jakým způsobem to přestal dělat, potom má zdravého Dospělého, zná lék a může ho znovu a znovu používat.

Realita, pochopená prostřednictvím studia historie a pozorováním člověka, je také nástroj, pomocí kterého budujeme hodnotný etický systém. Nejsem rozumní, jestliže předpokládáme, že jediná skutečnost o člověku existuje v našich zážitcích a v našem pojetí. Pro některé lidi je realita širším pojmem než pro jiné, protože se více dívali, více zažili, více četli, více přemýšleli. Nebo je jejich realita prostě odlišná od reality někoho jiného. Potřeba směru v životě je stejná jako navigace pilota.

Dospělý je naší jedinou částí, která může prohlásit: Jsem důležitý, jsi důležitý. Rodič a Dítě nejsou dostatečně svobodní, aby mohli něco takového udělat.

Většina z nás má určité názory, ale často se nejedná o závěry Dospělého na základě záměrně získaných informací, ale o Dítětem přijaté Rodičovské školení.

Já jsem člověk. Ty jsi člověk. Bez tebe nejsem člověk, protože jenom ty umožňuješ používání řeči. Pouze jazyk umožňuje myšlení a pouze prostřednictvím myšlení je možná lidskost. Díky tobě jsem důležitý. Když si tě nebudu vážit, snížím vlastní hodnotu. Toto je racionální podklad pro postoj Jsem OK - jsi ok.