Roger Waters v Praze (10.6.2002) - několik dní z tajného deníku šílené Martinky :-))

10. a 11.6.2002
Nevím jak vy, kteří jste tam byli, ale já jsem byla z pondělního koncertu Rogera Waterse v Paegas Aréně nadšená. Ani jsem netušila, že mě to tak vezme. Floydy na Strahově jsem naneštěstí prošvihla, tak jsem doufala, že Waters mi to  vynahradí...a vynahradil vrchovatě. Díky Rogere. 
Recenze na koncerty psát neumím a tak se o to ani pokoušet nebudu, jen se chci podělit o své pocity a zážitky z a po koncertě. I na tu "dálku" (kolik to tak bylo metrů? 20? 30?) vypadal na pódiu pan Waters velice dobře na svůj věk - to víte, jako ženská to musím taky posoudit. Ale jak se říká "Na věku přece nezáleží" :-)) Pro mě to byl zatím bezkonkurenčně nejneuvěřitelnější zážitek v životě, živoucí legenda tak blízko a přece tak nedosažitelná - Waters hrál a zpíval přímo přede mnou a srdíčko mi plesalo. Bylo mnoho momentů, kdy jsem si říkala "Kéž by tenhle okamžik neskončil" (třeba při Shine On You Crazy Diamond, Perfect Sense, Amused to Death, Comfortably Numb, Set the Controls For the Heart of the Sun, prostě jak Floydovský skladby, tak i Watersovy sólovky, těžko vybírat, všechny byly úžasný). Seděli jsme v 17. řadě od pódia (druhá řada levé části plochy B), takže zvuk jsme měli všude kolem sebe, což bylo neskutečné, občas až děsivé. Při Welcome to the Machine jsme se (členové Pink Floyd fanklubu) pokusili "pozdravit" podruhé Rogera zvednutím transparentu s nápisem Welcome to the Semtex Machine :-). Roger mě docela překvapil, že hodně komunikoval s publikem, to vůbec nepotvrzuje jeho pověst nepříjemného a nepřístupného cynika. Někomu se mohlo provedení některých skladeb od Pink Floyd zdát slabé (zejména výkon Chestera Kamena), ale to se vážně nemůže srovnávat. Byl to koncert s velkým K a Waters dokázal, že byl a je stále (i když už ne pod jejich hlavičkou) součástí Pink Floyd. Nevěděla jsem, co sledovat dřív - Rogera, vokalistky, hudebníky nebo projekce na plátně za nimi. Jedním z několika vrcholů byl i třpytící se démant nad pódiem - nádhera, celá hala byla pohlcená do blýskajících se světýlek. Procítěně zazpívaný set písní z Amused to Death (momentálně moje nejoblíbenější album), Eclipse nebo závěr v podobě Comfortably Numb a Flickering Flame. Byl to hodně silný emocionální zážitek. Roger stále zpívá skvěle. Bude to navždycky jeden z nejúžasnějších večerů mého života :-)

Já jsem na koncertě bohužel foťák neměla, ale krásné fotky najdete například na stránečkách:

Vlasty Mikšíka, věnovaných koncertu Rogera Waterse v Praze (přes 100 fotek) a PF fanklubu CZ,
Pavla Šimka s fotkami z koncertu Rogera Waterse v Praze (přímo z 1.řady).

Další dojmy, zážitky, názory a kritiky na koncert v Praze si můžete přečíst na stránkách
Pink Floyd fanklubu CZ.

Proplouvali jsme koncertem nabitým tóny, světly, s nadšeným publikem, ale hrozně rychle to uteklo. Roger byl najednou pryč ("He was gone, out of my life again" :-( a ve mně zbyla prázdnota, takovou depku jsem už dlouho neměla. Má život vůbec smysl, když žijou takovýhle velikáni? Za čím se my, "nedůležitý a řadový vojáčci", pachtíme? Je to tak krutý se vrátit po takovým zážitku zase k tomu normálnímu všednímu šedivýmu životu... Přišel mi ten večer tak nějak nedokončený a nenaplněný. Moc jsem se chtěla dostat do Jeho blízkosti, jen na pár chvil... Ani nevím, proč.
Díky mailu dobráka Pavla Šimka (tvůrce Eclipse Archives) mi svitla zoufalá jiskřička naděje - dnes 11.6.02 ještě Mr. Waters setrvá a bude se kochat krásami naší matičky Prahy. Že by? Ale kdy? A kde? Ve svém zoufalství :-)) jsem se asi v půl desátý ráno vydala šněrovat centrum. Moje drahá maminka prý viděla v den koncertu v televizi krátkou reportáž, jak Waters vychází z neidentifikovatelného hotelu a nasedá do černé V.I.P. dodávky směr Paegas Aréna. Podle jejího popisu mě hned první napadl hotel Four Seasons, ale ona mě zmátla... prý to byl spíš Intercontinental. Tak jsem zamířila tam. Ale u hotelu ticho po pěšině. Řízením osudu jsem si koupila v metru MF Dnes a začetla se do recenze Watersova koncertu. Dalším řízením osudu jsem se poté vydala přece jen k Four Seasons. A ejhle...stála tam u vchodu černá dodávka, černá skla, vzadu napsáno V.I.P. Service. To musí být ono! Nikde ale nepostávali žádní fanoušci...kde jsou ty davy? :-)) Když už jsem tam okouněla asi půl hodiny, zahlédla jsem slečnu tmavé pleti, která mi hodně připomínala jednu z Watersových vokalistek. Pak přijela druhá černá dodávka. Za skleněnými dveřmi hotelu jsem viděla další z tří dam se skvělým sametovým hlasem - PP Arnold ? - tu co zpívala v Perfect Sense. A hele, kytarista Snowy White... To už se u hotelu objevili tři starší pánové a nebylo pochyb, že čekají na autogram od Mistra. Jako dalším řízením osudu byl nedaleko můj přítel Pavel alias Floydík, a tak přišel k hotelu za mnou. Čekali jsme asi půl hodiny a (bylo poledne) najednou se začalo něco dít. Dodávky předjely před vchod.  V momentě vyšel ven ON spolu s muzikanty. Váhavě jsme se k němu vydali. A on kupodivu neutíkal, ale celkem mile začal rozdávat (nám asi 5-6 fanouškům) podpisy. Jeden pán chtěl podpisy dva, ale Roger striktně říkal: "One sign each". Floydík mi půjčil propisku a já podala Watersovi článek z MF Dnes. Zatímco se mi podepisoval na svou fotku v novinách, nesměle jsem mu řekla, že včerejší koncert byl skvělý. A on odvětil: "Oh, thank you". Jeden z doprovodu (zvukař) se nás ptal, zda noviny napsali dobrou kritiku. Jakby ne... Ještě jsem se odvážila Rogera z povzdálí vyfotit (netroufala jsem si jít blíž, ale měla jsem - ten blonďák vedle Rogera si ho fotil z takové blízkosti, že mu div foťák nestrčil do obličeje. Hej pane, nemáte tu fotku? :)). Pak už všichni nastoupili do černých V.I.P. aut a odjeli směrem k Malé Straně. 
Uf, nemyslete si o mě, že jsem nějaká stíhačka celebrit...tohle jsem ještě nikdy neudělala...jak mě se klepala kolena, Floydík ví, že jsem už už chtěla utéct, ale na pokraji smrti hladem, na poklaji smrti mrazem, na pokraji smrti nervovým zhroucením - stálo to za to!
P.S. A zblízka je to fakt pěknej chlap :-))

Napište mi vy, kdo jste tam taky byli, i vy ostatní, když budete mít chuť. (martinka@pinkfloyd.cz)

2.6.2002
A jak jsme připravovali transparent? Já, Floydík a Zoran (všichni nadšenci z Pink Floyd fanklubu) jsme si nejdřív na naší zahrádce rozložili písmenka, aby se nám na transparent vůbec vešla (foto 1). Já jsem pomáhala s aplikací písmenek a dokumentovala jsem průběh, Zoran s Floydíkem sprejovali. Začali jsme celkem úspěšně, ale šlo to pomalu (foto 2). Když jsme měli první slovo, napadla nás spásná myšlenka (taky nás to mohlo napadnout dřív...), že budeme dělat víc písmenek najednou (foto 3). A hned to šlo rychleji. Přišla řada na ručně psaný SEMTEX. Nikdo se ale k tomu neměl, a tak po losování ("kámen, nůžky, papír") musel Zoran. Po pár zkušebních nápisech a dlouhém soustředění :-) se do toho pustil (foto 4). Je to šikulka. A pak už (po několika hodinách) přišel závěr (foto 5) a celý devítimetrový transparent byl hotov (foto 6).

Díky patří Martymu, že koupil spreje a látku, Pavlu Šimkovi za nápad na nápis a všem zainteresovaným "držákům" transparentu na koncertě :-)